PF 2011

3 měsíce - KAMARÁDI

Arťásek spolknul kostku! Velkou házecí umělohmotnou kostku. A k tomu ještě šachovou figurku, ale ta byla malá. Patřila do malých, magnetických šachů, takže jestli Arťas nepoleze někam k magnetu, nemělo by se mu nic stát.

S kostkou to ale bylo horší. Podrobně jsme zkoumali celý jeho zažívací cyklus (zejména finální část), a nakonec jsme kostku našli v ložnici pod postelí (evidentně nepoužitou). No a potom jsme vlastně objevili i tu šachovou figurku, takže ano - starostlivé telefonáty celé rodiny, jestli už Arťásek vykakal tu kostičku, byly zbytečné.

12 týdnů
- se svojí nejoblíbenější hračkou

Tenhle měsíc se Arťas seznámil se spoustou nových psů. Při návštěvě u Jacka už prožili několik nezapomenutelných společných chvil - pan domácí se totiž neukázal zrovna jako milovník dalších psích návštěv (což nás popravdě moc nepřekvapilo) a Arťasovi dával důrazně najevo, ať si hledá nocleh někde jinde. Dali jsme jim mezi sebe ohrádku, aby si to vyříkali, aniž by Artabana zakousnul, a čekali jsme, až je zkrátka přestane bavit na sebe štěkat. Marně. Vypadá to, že Vánoce budou letos jakékoli, jen ne svátky míru a klidu. Během toho se ukázalo, že Arťásek je docela solidní provokatér a že Jack se svojí taktikou "kdybych nebyl na vodítku, tak bych ti ukázal" není zdaleka jediný - když držíme Arťase v náručí, asi si neuvědomuje, že není padesátikilová doga, nýbrž tříkilové štěně (asi tak pětkrát menší než Jack), a podle jeho štěkotu se mi zdá, že si myslí, že vypadá jako zabiják. Několikrát už jsme si vyzkoušeli, jak Arťas reaguje, když náhodou psa, na kterého štěká, pustí páníčci z vodítka - ale nebudeme ho ztrapňovat na jeho vlastním blogu, viďte.

Další novou psí kamarádkou je Aryša - krásná fenka ohaře + kokra + patrně nějakého plyšáka :) U dědy se sešla celá psí smečka - náš raplík, Aryša a dědova malinkatá fenka Kikina - takový ratlík plemene Vestaj (= vesnické tajemství), původně velmi legrační voříšek, teď velmi legrační koule na špejlíkových nožkách.
Ačkoli byl Arťas svědkem toho, jak Aryša Kikinu dvakrát nelítostně cupovala, až jí lítaly chlupy od tlamy, nebyl to pro něj nejmenší náznak toho, že by jí možná měl raději nechat na pokoji, místo, aby se na ní věšel, jak to má ve zvyku u všech ostatních psů (a vlastně jakýchkoli pohybujících se objektů). Aryša se ale ukázala jako velmi trpělivá osobnost, a tak se spolu nakonec venku docela vyřádili.

 

 Nová pro něj je i další zkušenost - bílá, studená věc, která je všude venku a dá se v ní skvěle rejdit čumákem. A má ještě jednu výhodu - když Arťas běží po zasněženém poli, má dokonalé mimikry :)

Návštěvy u všech členů rodiny zbožňuje, protože kolem něj všichni poskakujou a očividně se předhání, koho bude mít Arťásek radši. Nesmíme ovšem zapomenout, že se psem jsou jenom starosti (proto se na něj máma chodí každých pět minut koukat, volá mě nadšeně ze zahrady, že Arťas chodí po schodech, a když odjedeme pryč, první zpráva už není, jestli jsme v pořádku dojeli, ale jak se jelo Arťasovi). A že pes stojí spoustu času, který by se dal využít mnohem lépe (táta ho například využívá tak, že leze po kuchyni po čtyřech a přemlouvá Arťase, aby si dal jatýrka). 

14 týdnů - s prapaničkou

Kdykoli ho vezmem mezi kamarády, dělá, že je hrozně hodný, a začínám mít pocit, že si ostatní musí myslet, že se s Tomášem schválně navzájem škrábeme a koušeme, abysme vypadali jako chudáci. Takže už byl v hospodě, jel taxíkem, počůral spoustu cizích koberců a všude sklízel jen ohromné nadšení.

Ve společnosti se drží etikety.

 Co se týče výchovy, zatím pořád pilujeme sedni-lehni a potom ještě vstaň, což už Arťásek ovládá víc než skvěle - sám si choreografii obohatil o vzteklé štěkání. Zřejmě proto, aby nám bylo jasné, že není žádná cirkusová opice. Takže si vztekle lehá a vztekle sedá :)

Tak, to by bylo zatím vše, brzy tu budou další videa.