pondělí 20. května 2013

Plavec a moře

Dnes od našeho speciálního zpravodaje Arťabase:




Juchů, zase jedeme někam autem. Neviděl jsem sice kam, protože mi na boudu naházeli ještě hromadu dalších věcí, ale podle toho, jak na mě panička zase šišlá a uplácí mě tyčinkama, to bude asi daleko. Občas někde zastavíme, hned si běžím označkovat teritorium, ale není to snadné - všechny opice, co jedou s náma, si ho značkují taky.

Nakonec dorazíme někam, kde to vypadá naprosto parádně: Můžu si běhat, kam chci, a nikdo mě neokřikuje - běhám si tu sám, proháním létající věci, které jsou i tady, a objevil jsem nějakou vodu. Hned to jdu prozkoumat. Nejde se mi snadno, jsem celý zabořený do bahna, ale jen tak se nevzdám. Našel jsem dost zvláštní věc - hned jí olizuju, ale pak se ukázalo, že to je asi taky jen bahno.




Asi to bylo i tak dost hrdinské, protože když jsem vylezl, dali se páníčkové do hlasitého štěkotu.

Pak jsme šli k nějaké daleko větší vodě, hned jsem tam vběhl, ale zase jsem se strašně bořil, a nemohl jsem se ani napít, protože voda byla hrozně slaná.







Pak se všichni schovali do auta a já zůstal venku, odněkud na mě kapala voda, což bylo vážně legrační, tak jsem běhal všude možně jako pominutý.





Pak jsme zase někam jeli, a když jsme vystoupili, byla tam zase ta voda. Tak jsem tam hned naběhnul, tentokrát tam nebylo bahno, tak jsem hned začal plavat, ale všechno se to se mnou houpalo a nejdřív mi to moc nešlo. Ale když jsem viděl, jakou maj páníčci radost, když jim přinesu ty jejich ztracený klacíky, párkrát jsem se přemohl.





Pak začali ztrácet i nějaký koule, a najednou se hrozně rozčilovali, když jsem jim je nosil. Opravdu jim občas nerozumím.


Pak jsme zase chvíli jeli, a když jsme vystoupili, dostal jsem nažrat, za což jsem byl moc rád, a když jsme pak šli na procházku, byla tam zase ta slaná voda! Navíc se všude válelo spousta žrádla, tak jsem to hltal, a páníčci mi to jako obvykle chtěli všechno sebrat, ale já jsem jim utekl.



Pak jsme se vrátili tam, kde mi vyndali boudičku, a něco dobrého tam hrozně pěkně vonělo, ale když jsem se pokoušel se k tomu nenápadně natáhnout, zase mě všichni okřikovali. Stejně jsem ale tu a tam alespoň stačil popadnout, co někomu spadlo na zem.



Pak jsem slyšel takové zvláštní zvuky, a jako by ty zvuky vycházely ze mě, a když jsme šli večer na procházku, musel jsem všude kadit, a páníčkové za mnou běhali a všechno zahrabávali. Když jsme se vrátili z procházky, byla už tma, a všichni šli spát.



Zase mě nutili jít do boudičky, ale našel jsem si pěkný gauč a spalo se mi bezvadně :)

Ráno jsem vyběhnul ven, a běhal jsem úplně všude, protože jsem věděl, že mi to páníčkové brzy zatrhnou - tak jsem si to musel užít. Seznámil jsem se se spoustou lidí i psů, ale páníčkové se z toho vůbec neradovali.
Asi to ale nebylo tak zlý, protože jsem dostal obrovskou snídani a jeli jsme na výlet.
Zase tam byla ta hnusná voda a zase jsem musel hrozně často všude kadit.
Už jsem ale zjistil, že se ta voda různě vzdaluje a přibližuje, a naučil jsem se s tím pracovat :)




Potom jsem si všimnul rodinky, co akorát vytáhla svačiny, ale páníčkové se opět ukázali jako ňoumové a odvedli mě pryč. Místo toho jsme vlezli někam, kde nebylo vůbec nic, zato to bylo pěkně vysoko a moc se mi nelíbilo, když si mě tam podávali jako pytel brambor.



Co se mi ale líbilo moc, bylo zjištění, že v písku se dá nejen dobře rochnit, ale i hrabat:





Pak páníčci seděli a jedli, ale já ani neměl sílu pořádně loudit.


Když jsme šli pak do lesa, trochu jsem se nudil, tak jsem si hrál s tetou Naďou. Ani jsem nevěděl, že je s ní taková legrace :) Páníčci nemají většinou moc rádi, když je koušu do nohou, ale ona do toho byla celá zapálená, báječně pištěla a nakonec se k nám přidal i strejda Jakub.

Pak jsme došli k normální vodě, která se nehýbala a nebyla slaná, tak jsem si konečně trochu zaplaval.



Večer jsem se šel ještě trochu projít, páníčkové šli se mnou, ale za chvíli mě to moc nebavilo, tak jsem se sebral a šel zpátky do chaty. Fakt jsem dneska utahanej, tak jsem za chvíli usnul jako kotě.

Ráno jsem si trochu přispal, a koukám, že opice zase dělají něco, čemu nerozumím: všechno přenáší z místa na místo, včetně mě. Ještě jsem se trochu prošel ve slané vodě, pak mě hodili do auta a zase jsme objížděli naše teritorium a všude ho značkovali. Je to bezva zábava! I když páníčkové vypadají docela zdrchaně.
Já bych takhle jezdil klidně pořád!



úterý 7. května 2013

Procházky

Arťasovi je dneska přesně 20 měsíců - naozaj neuveritelné :)

Za tu dobu se už naučil:

Lézt po skalách

Nebezpečně se přibližovat

Důmyslně se schovávat
Nosit tenisák a při tom odvětrávat

Nenuceně pózovat

Utíkat, na nic nedbat
Skákat jako klokan

A samozřejmě...

... efektivně odpočívat :)