11 týdnů - OBŘÍK

Arťas už je obří - jeho věk nepočítáme na týdny, ale na měsíce. Granule už mu nenamáčíme jako nějakýmu miminu. Nedělá loužičky, ale loužáky. Zvuky, co vydává, zní skoro jako štěkot. Venku chodí na průzkumy sám a po dvaceti minutách chůze nezačne zoufale kvílet. Už neutíká před kočkou, ale kočka před ním. V noci normálně spí v pelíšku, kam si odešel sám lehnout, a ráno nebudí on nás, ale my jeho.
Už poznal koně, kozy, ovce a elektrický ohradník, kachny, spoustu dalších psů (nikdo z nich ho nemá rád - po deseti minutách je většinou přestane bavit, jak na nich Arťas visí), fotbal a dvě třídy malých dětí, vyděsil pošťačku, počůral mi učebnice (to bylo ve třídě veselo), skřípnul si packu do dveří (všichni sousedi venku a ochránci zvířat na cestě), když běží z kopce, tak už nebrzdí čumákem a občas si jen tak sedne a tváří se významně. Ale pořád ještě ho zvednu jednou rukou :-) Což se hodí, protože ze schodů se mu pořád moc nechce. A do schodů vlastně taky ne.

Všude jinde lítá jako blázen.

10 týdnů - VE TŘÍDĚ

Tak Arťas nám roste jako z vody, včera mu bylo přesně 70 dní. Za tu dobu už zjistil o světě spoustu cenných informací: všechno, co se hýbe, je skvělá věc na kousání; všechno, co se nehýbe, taky. Pravidelně ve 4 hodiny spustí budíček - dneska jsme byli ale neoblomní, tak si šel holt zase lehnout.
Je to rozený lovec, je radost ho pozorovat při jeho výpravách na pytel s odpadky - vždycky si vybere tu největší věc a pak s ní upaluje co nejdál, štěstím bez sebe. A když už to nevydržíme a začneme ho honit, to je teprve v sedmém nebi. Natož, když zvládne odtáhnout rovnou celý pytel. Vymysleli jsme skvělou taktiku - všechno, co nechceme, aby kousal (dřevo pod gaučem, zásuvky, koš) postříkáme octem. Arťas se labužnicky vrhne do odpadků a zrada - najednou se ksichtí a kejchá a zase couvá.. Včera ovšem nastala změna - naše roztomilé štěňátko tahá po bytě rozličný bordel a příšerně přitom smrdí octem.

Do schodů zatím jen vzhlíží.

No a co se tkne jeho vokalizace (= řvaní jako kráva), začal se trochu rozčilovat nad tím, že si ho dovolujeme nechávat doma, a rozhodně si to nenechává pro sebe. Nevím jak, ale nějak rozezná, když je to jen trénink, a když opravdu nutně potřebujeme do práce. Takže když jsem večer jela na hodinu, podal takový hlasový výkon, že jsem ho prostě musela vzít s sebou. Ve třídě se dvakrát vyčůral (jednou si toho nikdo nevšimnul), okusoval všechny bundy, co nepozorným studentům provokativně visely přes židle, a jako vrchol večera se mi tvrdošíjně zakousnul do boty, takže když jsem potřebovala přejí celou třídu k tabuli, visel mi na noze a náruživě při tom vrčel. Všechny určitě hrozně zajímalo, co jsem se při tom jako by nic snažila vykládat.

 Když byla hodina u konce a začali jsme si balit, lehl si spokojeně do kouta a usnul! Všichni si zavázali ožužlané tkaničky, oblékli otrhané bundy a už se nad ním začali rozplývat: "Aah, süß, ja niedlich.."
A že se na něj opavdu nemůžete zlobit, i kdyby tam vyváděl já nevím co, můžete vidět níže:

 

Arťas - lovec:

 

 

Arťas - netopýr:

 

Arťas a jeho parta:

9 týdnů - OČKOVÁNÍ

Arťas je opravdu citlivý pes. Pozná se to tak, že posmutní, když slyší Yesterday :-)
A taky musí člověk trochu přivřít oči nad jeho krvelačností - ale to bude tím, že v těch zubech ještě nemá takový cit.
Má za sebou druhé očkování - po injekci řval jako tur a po čipu předvedl parádní agónii. Tu ostatně předváděl ještě dva dny potom. Víkend opět strávil s oním crazy jezevčíkem, ale tenktokrát se před ním Filip schovával na gauč.
Už umí pěkně sedni --> lehni (i když na to má trochu vlastní styl - zaštěká na mě, vyskočí a ze vzduchu spadne rovnou do lehni, popř. ze sedni jen tak mimochodem sklouzne zadkem a leží - prostě frajer :-), tak teď cvičíme lehni --> sedni, což je, nevím proč, pořád trochu problém.
Už se seznámil blíže i s Viky, měl málem infarkt když na něj na pozdrav štěkla. A taky s Jackem, ale s tím se zná zatím jen tak... od vidění, řekněme.
Sem tam učůrne někam, kam by neměl, ale když člověk tuší, že to na něj jde, a zamává před ním třeba biftekem, tak jde hezky poslušně na noviny :-)
A dneska se kupříkladu vykadil přímo na cédéčko o Egyptu. Nehledáme v tom žádnou zákeřnost ani nevychovanost, jen nám tím chce zřejmě naznačit, kam letos na dovolenou nechce.

Bít či zabít, to je, oč tu běží!

To je samozřejmě jen takový vtip. Arťase vůbec nemlátíme, jelikož je to pro něj nejspíš jen něco jako afrodiziakum. Když už je v takovém transu, že kouše jako blbec, a člověk by ho nejradši plácnul, je to pro něj, jako kdybyste řekli: kousej ještě víc, kousej ještě víc!
Tak zkoušíme takovou kombinaci vrčení, cenění zubů, úplatků a útěku :-)

Jo a ještě jedna věc se stala nová. Arťásek se urazil. Poté, co jsme ignorovali kňučící hlavičku, která se v kmitočtu asi 10x za vteřinu objevila lehce nad úrovní gauče, nastalo hrobové ticho. Pokaždé, když neslyšíme žádné kousání, hrabání, lezení v odpadcích, trhání či škrábání, zneklidníme. A našla jsem ho ležet pod gaučem. Tak jsem na něj zavolala, nic. To se většinou nestává. Natáhla jsem se pro něj a Arťas konečně zareagoval - odešel až dozadu, abych na něj nedošáhla!
Tak jsem lstivě otevřela gauč a vytáhla ho, a vzala nahoru, aby se teda jako neřeklo.
No a po jídle jsem ho nechala zase dole a všechno se opakovalo. S tím rozdílem, že tentorkát zalezl tak hluboko, abych ho už opravdu neotravovala.

8 týdnů - U DOKTORA

S Arťáskem šijou takříkajíc všichni červi. Ale začneme pěkně od začátku. Na procházce proběhnul kopřivama a doma se potom mohl pominout. Jelikož to ale byla jen taková naše domněnka, našli jsme si ve slovníku, jak se řekne kopřiva, a běželi jsme k doktoru. Asi dvacet minut jsme tam čekali namáčklí mezi králíkama, kočkama a ukrutně vykuleným kokrem, než jsme přišli na řadu (jeden králík nás ještě ke všemu předběh). V ordinaci Artíkovi samozřejmě vůbec nic nebylo, tak dostal nějakou uklidňující injekci, ale jen tak mimochodem se ukázalo, že bude mít nejspíš červy. Štěňátka se musí odčervovat každých 14 dní, čili akorát teď, tak vypil nějakou růžovou věc (no moc se mu nechtělo) a jeli jsme domů. Doma si hrál jako vždycky, akorát byl celej nafouklej a celý den vůbec nejedl.
No a druhý den ráno jsme už doma nebyli tři, ale čtyři. Já, Tom, Arťas a škrkavka.
Už včera mě ta červí představa tak vyděsila, že jsme všechno vyprali, vyluxovali a umyli. Fakt, že paraziti jsou všude a ve všem - a v každém - ale dospělý psí i lidský organismus se s nimi vypořádá, mě tedy moc neuklidnil. Teď jen čekáme, co z Kapitána Pejska poleze dál.
Co se týče výchovy, dělá Arťas velké pokroky. Když začne kousat, tak před ním utíkame, když začne kňučet, tak ho pochováme a včera spal s námi na gauči. No...
Jinak ale dokáže zůstat sám na chodbě, tak by to tu mohl zvládat docela dobře, umí si hezky sedat a lehat a začíná mu být jasný povel "fuj". Nebo lépe řečeno, začíná na něj reagovat :)
A taky se začíná vztekat!

Na vodítku už chodí skoro jako normální pes, první opuštění na tři hodiny (!) zvládnul na jedničku - sousedi ho chodili pořád pozorovat a byl prý "ganz lieb" :) - je to zkrátka okouzlující a roztomilé malé piraňátko.
Jeho dvě nejoblíbenější místa na spaní jsou Tomášovo pracovní kalhoty a muj futrál na basu. No a už má za sebou i první čekání doma, než přijdem oba z práce. Já byla dneska nejdřív jen na hodinu, a když jsem se vrátila, čekal mě milý dáreček na uvítanou před ložnicí a Arťas byl do půli těla hnědej.
Tak ale - některý psi třeba rozškrábou dveře nebo non-stop vejou. Takže když se nad tím tak zamyslím, je to přeci jen zlatíčko :)

Na výletě na přehradě

S páníčkem

 A na procházce:

 

Den 7. SEDNI.

Dneska se nebudu moc rozepisovat, celý den se v podstatě omezil na výkon níže. Jo a taky jsem koupila máslo :)

Jinak Arťas má dneska vlastně takový malý narozky :) Je mu přesně 8 týdnů, tedy 56 dní, tedy dva měsíce. Jo, už je to chlapák.

Den 6. ODPOČINEK

                                        1. 11. 2011

Zvolili jsme jinou taktiku a bereme si Arťáska na noc do ložnice - ale přísně! Když se v noci probudí a trochu se mu zasteskne, automaticky spustim ruku dolů z postele, on jí chvíli ožužlává a zase spí. Dneska sice vstával v 6, ale když viděl mojí naprostou bezmoc vstát z postele, hezky spinkal až do 7.

Musíme dál pracovat na tom, aby zbožňoval být sám doma - no dobře, tak aby mu to aspoň přišlo normální. Máme na to týden. Myslím, že na to, že je to takové miminko, to zvládá skvěle.

Dneska celý ten týden tak nějak dolehl na všechny tři, a tak jsme půlku dne více méně prospali. Až jsme si říkali, jestli není Arťas nemocný, že je nějak podezřele klidný... Večer se ale všechny obavy rozplynuly - pro ty, kteří s ním přijdou v budoucnu do styku, mám jedno upozornění. I když to vypadá, že si hrajete s nějakou hračkou, Arťas je nevypočitatelný - původně třeba běží za míčkem, ale to neznamená, že se cestou nemůže z ničeho nic zakousnout do vás :) A je to jeho oblíbený kousek.

Je to zkrátka šelma. A nový poznatek z dneška: rád spí na zádech :)