No a druhý den ráno jsme už doma nebyli tři, ale čtyři. Já, Tom, Arťas a škrkavka.
Už včera mě ta červí představa tak vyděsila, že jsme všechno vyprali, vyluxovali a umyli. Fakt, že paraziti jsou všude a ve všem - a v každém - ale dospělý psí i lidský organismus se s nimi vypořádá, mě tedy moc neuklidnil. Teď jen čekáme, co z Kapitána Pejska poleze dál.
Co se týče výchovy, dělá Arťas velké pokroky. Když začne kousat, tak před ním utíkame, když začne kňučet, tak ho pochováme a včera spal s námi na gauči. No...
Jinak ale dokáže zůstat sám na chodbě, tak by to tu mohl zvládat docela dobře, umí si hezky sedat a lehat a začíná mu být jasný povel "fuj". Nebo lépe řečeno, začíná na něj reagovat :)
A taky se začíná vztekat!
Na vodítku už chodí skoro jako normální pes, první opuštění na tři hodiny (!) zvládnul na jedničku - sousedi ho chodili pořád pozorovat a byl prý "ganz lieb" :) - je to zkrátka okouzlující a roztomilé malé piraňátko.
Jeho dvě nejoblíbenější místa na spaní jsou Tomášovo pracovní kalhoty a muj futrál na basu. No a už má za sebou i první čekání doma, než přijdem oba z práce. Já byla dneska nejdřív jen na hodinu, a když jsem se vrátila, čekal mě milý dáreček na uvítanou před ložnicí a Arťas byl do půli těla hnědej.
Tak ale - některý psi třeba rozškrábou dveře nebo non-stop vejou. Takže když se nad tím tak zamyslím, je to přeci jen zlatíčko :)
| Na výletě na přehradě |
| S páníčkem |
A na procházce:
Žádné komentáře:
Okomentovat