pondělí 14. listopadu 2011

9 týdnů - OČKOVÁNÍ

Arťas je opravdu citlivý pes. Pozná se to tak, že posmutní, když slyší Yesterday :-)
A taky musí člověk trochu přivřít oči nad jeho krvelačností - ale to bude tím, že v těch zubech ještě nemá takový cit.
Má za sebou druhé očkování - po injekci řval jako tur a po čipu předvedl parádní agónii. Tu ostatně předváděl ještě dva dny potom. Víkend opět strávil s oním crazy jezevčíkem, ale tenktokrát se před ním Filip schovával na gauč.
Už umí pěkně sedni --> lehni (i když na to má trochu vlastní styl - zaštěká na mě, vyskočí a ze vzduchu spadne rovnou do lehni, popř. ze sedni jen tak mimochodem sklouzne zadkem a leží - prostě frajer :-), tak teď cvičíme lehni --> sedni, což je, nevím proč, pořád trochu problém.
Už se seznámil blíže i s Viky, měl málem infarkt když na něj na pozdrav štěkla. A taky s Jackem, ale s tím se zná zatím jen tak... od vidění, řekněme.
Sem tam učůrne někam, kam by neměl, ale když člověk tuší, že to na něj jde, a zamává před ním třeba biftekem, tak jde hezky poslušně na noviny :-)
A dneska se kupříkladu vykadil přímo na cédéčko o Egyptu. Nehledáme v tom žádnou zákeřnost ani nevychovanost, jen nám tím chce zřejmě naznačit, kam letos na dovolenou nechce.

Bít či zabít, to je, oč tu běží!

To je samozřejmě jen takový vtip. Arťase vůbec nemlátíme, jelikož je to pro něj nejspíš jen něco jako afrodiziakum. Když už je v takovém transu, že kouše jako blbec, a člověk by ho nejradši plácnul, je to pro něj, jako kdybyste řekli: kousej ještě víc, kousej ještě víc!
Tak zkoušíme takovou kombinaci vrčení, cenění zubů, úplatků a útěku :-)

Jo a ještě jedna věc se stala nová. Arťásek se urazil. Poté, co jsme ignorovali kňučící hlavičku, která se v kmitočtu asi 10x za vteřinu objevila lehce nad úrovní gauče, nastalo hrobové ticho. Pokaždé, když neslyšíme žádné kousání, hrabání, lezení v odpadcích, trhání či škrábání, zneklidníme. A našla jsem ho ležet pod gaučem. Tak jsem na něj zavolala, nic. To se většinou nestává. Natáhla jsem se pro něj a Arťas konečně zareagoval - odešel až dozadu, abych na něj nedošáhla!
Tak jsem lstivě otevřela gauč a vytáhla ho, a vzala nahoru, aby se teda jako neřeklo.
No a po jídle jsem ho nechala zase dole a všechno se opakovalo. S tím rozdílem, že tentorkát zalezl tak hluboko, abych ho už opravdu neotravovala.

Žádné komentáře:

Okomentovat