˙·٠•●♥ SNÍH ♥●•٠·˙

Arťas se ve sněhu rochní jako krtek, teď dokonce tu a tam přinese míček - daleko radši ale honí vrány, malé děti a hnůj. Pár fotek z jeho sněhového řáděni můžete vidět zde:

I mistr fotograf se jednou utne.

Artabanovy druhé tváře

Artaban chrt

Artaban pitbull

Artaban levitující

Artaban mávající

Artaban balancující

Artaban vykopávající

Artaban fotbalista

Artaban parašutista

Artaban chameleon

Artaban liška

Artaban divočák

Artaban myšák

Artaban klavírista

Artaban upalující

Artaban trčící

Lotrando y Zubejda

Artabando už je šelma velikosti podsvinčete a v tomto věku jal se přezubovati - zatím je v té fázi, kdy staré zuby již mizí, ovšem nové se ještě nevyskytují.
Což znamená, že máme opět čas na naše normální životy, jeho kousání (i bezzubému vzezření) se smějeme a těšíme se, až výrostek vyroste.

Dej fem ten fek...

... fem fek!

Zatím se můžete podívat, jak jde čas:

A konečně si tu našel rovnocenného kamaráda - jmenuje se Ayk a vypadá to, že Arťas díky němu pozná, jaké to je, když někoho neúnavně dachmá. Zatím máme jen pár fotek, ale určitě se neviděli naposled. A to i přes to, že Arťásek chvílema kvičel... no jako podsvinče :)

Ayk je pes afrického plemene basenji, taky má svoje stránky a - jako všichni basenjiové - neštěká, dělá jen takové ughhh, ughhh. To by od něj Arťas mohl odkoukat. Zatím to dělá jen, když ho něco v noci vzbudí, je rozespalý, rád by dal najevo, že poctivě hlídá, ale přes veškerou snahu z něj vychází jen jakýsi chrochtot :)

Chcete mě?

Arťase jsme začali zvykat na zavřenou boudičku, aby nebyl v šoku, kdyby náhodou bylo někdy opravdu potřeba ho do ní zavřít. Pravda, očekávali jsme větší protesty, ale zatím si vede celkem dobře.

O týden později: Už je to asi měsíc, co má Arťas boudu a rád si v ní hoví. Na pár minut ho v ní i zavíráme, ani si toho nevšimne. Dneska jsme ho zkusili vézt v zavřené boudičce autem. Nevím, kdo byl hysteričtější - jestli Arťas nebo Tomáš - každopádně budeme muset pobytu v boudě věnovat ještě trochu času.

Arťas a jeho nejoblíbenější hračka

Najdete Artabana?

Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Ve vlaku.

Hledíme budoucnosti vstříc.

S novým rokem přišla spousta dalších nových věcí - Arťas už jel vlakem, tramvají, autobusem... dokonce i po jezdících schodech.

Viděl řeku (ale koupat se mu moc nechtělo) a poznal spoustu nových míst, lidí i psů...

 

Průvodčí oslňuje na první pohled, takže náhubek jsme zatím ani nemuseli řešit.

Ten pán je ale blázen, viď Arťásku?

Už objevil kouzlo odpočinku v hospodě, tady hostinskému vysvětluju, že dělá jenom takový malilinkatý loužičky :)

Ochutnal pivo i spoustu dalších věcí (ze všeho nejradši žere všechno...)

Objevil v sobě lovecké vášně a zdokonalil se v umění "jako prase během pár vteřin" - tady například s bahnem až po kolena, čumákem od hlíny a postojem jako modelka:

A jedno hromadné foto ("sedni" umí hezky, ale tady se mu to zrovna moc nepovedlo :)

Nadšený výraz lovce....

... protože objevil tohle.

Na Silvestra slyšel poprvé petardy a moc se mu to nelíbilo, ale jako strašpytel se rozhodně nechoval. To spíš až potom, když přijela Mája :)

Nelítostně vypadala na první pohled:

Artaban je ale talentovaný svůdce fenek, a tak by byl málem dobyl i nedobytnou Máju, ovšem velký věkový rozdíl nakonec slečnu neoslnil. I když Arťas předvedl, co se dalo. Svalnatou postavu, luxusní boudu...
 Zřejmě to pokazil, když dal trošičku najevo strach poté, co po něm Mája vyjela. Výhodou bylo, že se ukázalo, že z Arťasovy strany jí rozhodně žádné nebezpečí nehrozí, a tak si nakonec dokonce i hráli. A Mája dokonce i běhala.

Arťas se podepřel botou a láskyplně budí kousnutím do nosu.

Podle mě je sblížila romantická, společně strávená noc, kdy se nočním tichem a poklidným podřimováním po sebemenším zvuku ozvalo: "bbbb...uaf," a nato okamžitá odpověď "buaf, buaf," a nato "Májo, drž hubu," a nato "Arťasi!" a tak to vydrželi, děti, celou noc...

Ušel nejdelší trasu, co kdy zažil, a bohudík, že je tak roztomilý. Když jsme totiž konečně došli do hospody, oproti všem nadějným očekáváním se mu vůbec nechtělo spát. Místo toho podnikal (většinou úspěšné) lovecké výpravy do kuchyně a po nějakém třetím, čtvrtém pokusu už trpělivý úsměv hospodského nevypadal tak nenuceně.
Nakonec jsme ale všechno přežili ve zdraví, doma jsme ho vyždímali a Arťásek odpadnul.

O půlnoci se ale ještě rád proběhnul a do nového roku vykročil samozřejmě jako fešák.

Arťas a svítící obojek

Během víkendu se naučil novou věc - sedět a zůstat (ještě by to chtělo trochu doladit - podle mě to nevydrží, když už jsem moc daleko, podle Nadi vydrží přesně tři vteřiny, nezávisle na tom, jak daleko jsem došla :) a když se to naučil, tak mi zřejmě radostí prokousl spodní ret.

Podobně tátovi prokousl ucho a Tomovi se snažil sundat náušnici, aniž by se zdržoval rozepínáním.

Psí seznamka

Nakonec ale stejně vždycky usne a i kdyby byl celý od krve, a to třeba i vaší, nemohli byste jinak, než si říct: To je ale melounek :)

Tak, to by bylo z roku 2011 vše.