Život jednoho štěněte.: Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Ve vlaku.

Hledíme budoucnosti vstříc.

S novým rokem přišla spousta dalších nových věcí - Arťas už jel vlakem, tramvají, autobusem... dokonce i po jezdících schodech.

Viděl řeku (ale koupat se mu moc nechtělo) a poznal spoustu nových míst, lidí i psů...

Průvodčí oslňuje na první pohled, takže náhubek jsme zatím ani nemuseli řešit.

Ten pán je ale blázen, viď Arťásku?

Už objevil kouzlo odpočinku v hospodě, tady hostinskému vysvětluju, že dělá jenom takový malilinkatý loužičky :)

Ochutnal pivo i spoustu dalších věcí (ze všeho nejradši žere všechno...)

Objevil v sobě lovecké vášně a zdokonalil se v umění "jako prase během pár vteřin" - tady například s bahnem až po kolena, čumákem od hlíny a postojem jako modelka:

A jedno hromadné foto ("sedni" umí hezky, ale tady se mu to zrovna moc nepovedlo :)

Nadšený výraz lovce....

... protože objevil tohle.

Na Silvestra slyšel poprvé petardy a moc se mu to nelíbilo, ale jako strašpytel se rozhodně nechoval. To spíš až potom, když přijela Mája :)

Nelítostně vypadala na první pohled:

Artaban je ale talentovaný svůdce fenek, a tak by byl málem dobyl i nedobytnou Máju, ovšem velký věkový rozdíl nakonec slečnu neoslnil. I když Arťas předvedl, co se dalo. Svalnatou postavu, luxusní boudu...
Zřejmě to pokazil, když dal trošičku najevo strach poté, co po něm Mája vyjela. Výhodou bylo, že se ukázalo, že z Arťasovy strany jí rozhodně žádné nebezpečí nehrozí, a tak si nakonec dokonce i hráli. A Mája dokonce i běhala.

Arťas se podepřel botou a láskyplně budí kousnutím do nosu.

Podle mě je sblížila romantická, společně strávená noc, kdy se nočním tichem a poklidným podřimováním po sebemenším zvuku ozvalo: "bbbb...uaf," a nato okamžitá odpověď "buaf, buaf," a nato "Májo, drž hubu," a nato "Arťasi!" a tak to vydrželi, děti, celou noc...

Ušel nejdelší trasu, co kdy zažil, a bohudík, že je tak roztomilý. Když jsme totiž konečně došli do hospody, oproti všem nadějným očekáváním se mu vůbec nechtělo spát. Místo toho podnikal (většinou úspěšné) lovecké výpravy do kuchyně a po nějakém třetím, čtvrtém pokusu už trpělivý úsměv hospodského nevypadal tak nenuceně.
Nakonec jsme ale všechno přežili ve zdraví, doma jsme ho vyždímali a Arťásek odpadnul.

O půlnoci se ale ještě rád proběhnul a do nového roku vykročil samozřejmě jako fešák.

Arťas a svítící obojek

Během víkendu se naučil novou věc - sedět a zůstat (ještě by to chtělo trochu doladit - podle mě to nevydrží, když už jsem moc daleko, podle Nadi vydrží přesně tři vteřiny, nezávisle na tom, jak daleko jsem došla :) a když se to naučil, tak mi zřejmě radostí prokousl spodní ret.

Podobně tátovi prokousl ucho a Tomovi se snažil sundat náušnici, aniž by se zdržoval rozepínáním.