Hned ráno, ještě ani neotevřu oči, už mi chybí - že nikdo neotravuje, že chce ven, nikdo mě nekouše, dokud nevstanu... Když jdu na záchod, nikdo za mnou neběží, aby civěl, jak čůram, a když vařím, nikdo se nešmrdolí pode mnou a nečeká, co mi upadne.
Když jedu někam autem, nikdo se do něj nevrhá, sotva otevřu dveře, nemám kvůli komu chodit na procházky k řece...
Jenom večer, když jdu spát, se ke mně přeci jen někdo přitulí a roztahuje se přes celou postel: museli jsme si pořídit nového buřtíka, protože Arťas chyběl úplně všude a úplně při všem. Je fakt, že se všechno musí teprve naučit - ráno se rád válí do oběda, je pořád ještě takový vyjukaný, na procházky ho musíme nutit, ve vodě se tváří dost uraženě, v autě blinká a je tak hodný, že jsme z toho nervózní.
Ale aspoň nás rozveseluje, když se nám po Arťasovi zasteskne...
A to je on:
 |
| Porťásek |
O jeho pokrocích se můžete dočíst na novém blogu
Arťas by z něj byl určitě celý bez sebe :)
