V jeho životě se opět událo spousta změn. Setkal se s vodou, zatím nijak intenzivně, a stává se z něj lovec. A docela začíná poslouchat (= když není v okolí nic zajímavějšího a uzná za vhodné dočenichat až k nám, stane se (tak ve dvou případech z deseti), že zavolám ke mně a do půl hodiny se Arťas přižene jako vítr).
Do vody poprvé více méně spadnul, a jak rychle se v ní ocitl, tak rychle zase vystřelil. Vydrápal se na bahnitý břeh a pak už na proplouvající klacíky jen bezmocně štěkal. To byla voda ale hluboká. Když jsme pak šli okolo potoka, kde vystačil, začal prohánět čudly a byl by už nějakou chytil.
Nakonec mu ale vždycky upláchly. Přesto bude z Arťase tak do roka jistě zdatná ondatra.
Jeho další velkou vášní je vedle lovu sběratelství.
Sbírá více méně všechno. A čím je to mrtvější a hnusnější, tím pyšněji to přinese ukázat, náležitě hrdě to položí před nás a čeká odměnu. Posledně přinesl něco, co vypadalo jako umrzlý sklípkan. Spojíme-li mojí hrůzu z pavouků a fakt, že náš soused několik těchto zvířátek vlastní, není těžké se dovtípit, jakou radost mi jeho nález u nás přede dveřmi udělal.
Tomáš (vůči Arťasovi vyloženě necitlivě) chlupatou potvoru hned sebral a hodil do popelnice. Pořád jsem se ovšem nemohla zbavit představy, že až půjdu vysypat smetí a otevřu popeplnici, vyskočí na mě nějaká osminohá mrcha (což umrzlí pavouci možná běžně nedělají, ale nikdo to nemůže vyvrátit).
Proto jsem nakonec musela zazvonit na souseda, donutit ho všechny jeho miláčky přepočítat a nakonec ještě pro jistotu (asi v deset hodin večer) překontrolovat popelnici. Lutz se do ní hrdinsky ponořil, naprosto klidně inkriminovanou osrstěnou věc vytáhl (!!!) a celou jí rozebíraje mi popisoval, že to je jasná myš (nebo lépe řečeno její zbytek), protože má kosti.
Artaban vypadal nad míru spokojen.
Další pokroky dělá ve vztahu s Jackem. Štěkají na sebe už jen tak každých pět minut, což je oproti původnímu non-stop celkem úspěch. Jack u něj má ale pořád ještě respekt, takže ze svojí role provokatéra (popř. hysterika, když má pocit, že je Jack moc blízko jeho území) se ještě nevymanil. Sem tam do Jacka kousne, ale jen trochu a převážně, když se na něj pan domácí nedívá.
Počasí už nám dopřává možnost podnikat opravdu velké túry, takže mnohdy Arťas vypadá jako obživlý frazém. Tím je samozřejmě myšleno úsloví o jisté části těla na jistém fešáckém oblečení.
S příchodem jara se také začalo hnojit, což Němci provádějí obzvláště poctivě, takže v okolí několika kilometrů v podstatě nenajdete pole, které by nebylo pokrytou souvislou, hnědou, velmi nevoňavou vrstvou.
Zatímco my se při pohledu na stříkající hovnocuc chytáme za hlavu, pro psy je to něco jako ohňostroj, prostě nevýslovná paráda, takže rochnění se v hnoji a požírání bůh ví čeho teď dostalo teprve grády. Pejsek je nadšen.
Se Samirou už se normálně kamarádí, a snad se Arťas moc neurazí, když tu prásknu, že ho o měsíc mladší cucák dokonce předběhne :) Ale ne o moc. Samiře teď padají zuby, takže když si spolu hrajou, vypadá to, že má Arťas po těle aspoň tři smrtelná zranění - i když krev povětšinou není ani jeho vlastní.
Jeden víkend jsme měli po dlouhé době volný, a protože bylo hezky, vyrazili jsme na piknik. Procházka byla o trochu delší, ale Arťásek všechno statečně odcupital. A dokonce si pěkně poslušně jedl ze svojí misky a naše nechal na pokoji.
Potom se věnoval myšilovu, což je v současné době hned po snaze sníst co největší hovínko jeho nejoblíbenjší koníček.
Nevíme přesně, jestli už nějakou myš skutečně ulovil, nebo je spíš exhumoval.
 |
| Bodyguard před koupelnou. |
Z nových kousků teď cvičíme přeskoky, průlez tunelem, pilujeme kutululů a zkoušíme, aby po "džž" padnul jako mrtvej :) Umí si pěkně plácnout a naučil se (úplně sám) zaškrábat na dveře, když potřebuje jít ven.
Až jednou začne poslouchat na přivolání, i kdyby ho rozptyloval třeba létající kravinec s příchutí jatýrek, bude z něj ideální pejsek :)
