Ráno Buřtík poslušně čeká, dokud nejsem schopná vstát z postele - někdy jdeme na první procházku v 6, někdy v 8 (později jsem si to zatím nedovolila... většinou už mi skokem do postele připomene, že lenost patří mezi sedm hlavních hříchů) a jdeme prozkoumat "Artabanovo" - tedy místní luhy a háje. Sotva vylezeme z domu, táhne Arťas jako blázen, všechno musí překontrolovat, přečůrat a očuchat. Všechno a všechny :)
Potom s oblibou kadí před místní farou, kde bych očekávala rozhodně přívětivější přístup ctěného duchovenstva k živým duším :D Přijde mi, že jakmile Arťas zjistí, že něco někoho rozčiluje, stane se to automaticky jeho koníčkem.
Pak jdeme radši někam na pole, kde ho pustím a cvičíme, jestli schválně přiběhne...
... nepřiběhne...
Ale někdy, když si vezmu párky a zrovna ho nezajímají králíci, ptáci a h.... - tak dokonce občas tu a tam nesměle a výjimečně skutečně milostivě dorazí až ke mně. A k párku.
Potom chytá míčky nebo frisbee nebo kombajny a pokud nepotkáme nikoho, koho by mohl provokovat, provokuje mě.
Vybírá si různé věci, po kterých bude stoprocentně zvracet, náruživě je žere a má legraci z toho, jak se trapně snažím ho chytit a zabránit mu v tom.
No a potom ho až domů nutím jít u nohy, což je mu velmi nepřirozená činnost a zvládne jí na předposledních deseti metrech, aby na těch posledních deseti vystřelil za kočkou.
A pak přijde domů, napapá se (někdy i poblinká, nejradši do boudičky) a odpadne. A spinká dokud se nevrátím z práce, aby byl plný sil před další procházkou :) Někdy, když nemusím do práce, tak ho ještě drbu na bříšku, než usne.
Tak co říkáte? Já myslím, že psi jsou jednoznačně nejchytřejší zvířata na světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat