Dvanáctého dvanáctý dva tisíce dvanáct...

...dvanáct hodin a dvanáct minut... a my jsme zrovna na cestě od veterináře. Protože Arťásek dneska ráno čůral krev, ale fakt ukrutně, tak jsme raději nečekali, až doktor, který bydlí za rohem, v pět otevře, a jeli jsme hned.
Má zánět močového měchýře, ale v krvi prý nejsou žádné krystaly, což je - prý - dobré znamení. Takže dostal dvě injekce, něco proti zánětu a antibiotika, vyl na celý Schwarzenberg, vyplázli jsme 50 € (což už začíná být celkem tradiční částka) a jeli zase domů.
Nejdřív uraženě seděl v autě a nechtěl vylézt z boudičky, ale když jsem ho násilím vytáhla, začal řádit ve sněhu jako vždycky, a jako vždycky jsem ho musela přemlouvat, aby už šel domů.
Od zítra bude brát jeden prášek denně a za týden jdeme na kontrolu.

Když ono je těžké nenastydnout, když má sníh až ke krku...