Ale dneska třeba to zvládnul výborně. Přesně vím, jak to probíhá, sotva se zaklapnou dveře... Arťas vzhledem k velkému respektu vůči gauči ani nepomyslí na to, že by se k němu mohl byť jen přiblížit:
Celý den netrpělivě sedí za dveřmi a čeká, až přijdu. Nechápu sice, proč vždycky, když strčím klíče do zámku, slyším cupitání po kuchyni a skok plavmo do pelechu, každopádně Arťasův výraz mi napovídá: Vidíš, celej den tu takhle ležim.
A nehne se, dokuď ho řádně hlasitě za jeho výkon nepochválím :)
A pak hned jdeme ven, Arťásek poslouchá jako hodinky, někdy zase ne - to dostane přes prdel, a pak zase poslouchá a někdy se nám povedou docela zvláštní fotky.
Jako třeba tady z dnešního rána:
 |
| Konec světa se plíží... |
A nebo o víkendu bylo tak krásně, ale my si nevzali foťák.
A v neděli jsme foťák sice měli, ale už nebylo tak pěkně. No Arťasovi, tomu se to samozřejmě líbí furt.
Tak já jdu spát, abych ho ráno stihla ještě trochu udachmat, než ho na takovou dlouhou dobu opustím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat