Zimní výprava

Tak máme za sebou první spaní pod širákem, resp. úplně přesně pod skalním převisem.
Arťas je nejspíš kříženec kamzíka, straky a nějakého kašpara. Alespoň se tak celý víkend projevoval.

Rád se kouká z okýnka.

Cesta byla dost únavná, celý den na vodítku, ve vlaku nebo v autobuse, zabavoval se všelijak:

Třeba olizováním paštiky.

Když jsme konečně kolem 8 večer dorazili do Brtníků a pustili ho z vodítka, vystartoval jako raketa a oběhl si kolem nás asi pět koleček. Pak jsme šli a šli dlouho a dlouho, šli jsme loukou a šli jsme strání, klouzali se po zasněžených pěšinkách, ve tmě přeskakovali kmeny a potoky, až jsme došli ke skalám.
Tam jsme se začali drápat nahoru, Arťas provokativně cupital sem a tam, nahoru a dolu a počínal si jako nějaká horská koza.
Uvelebili jsme se pod jedním z převisů, uvařili večeři, Arťas se nekompromisně zmocnil všeho, co naivně leželo opodál a zachumlali jsme se do spacáků.
Arťas dostal kabátek, starý spacák a za chvíli byl tuhej.

Kuk!

Ve spacáku mu ale stejně byla zima a byl neskutečně uražen, že jsme si dovolili ho v mínus devíti stupních nepustit k sobě do spacáku. Nevím, jestli to bylo spíš kvůli tomu nebo kvůli jeho zimnímu pížu, co dostal na noc, každopádně se se mnou ráno vůbec nebavil a nereagoval ani na ty nejoblíbenější laskominy.
Druhou noc jsme se polepšili a přenechala jsem mu svůj fungl nový spacák, ve kterém se už cítil podstatně lépe. I nás s Pavlem, namačkané v jednom spacáku, samozřejmě hřál pocit, že se Arťáskovi dobře leží.

Moderní jídelna v kombinaci kamene a dřeva

Arťasovy nové šaty

Všežravec

Jako kamzící

Tady to klouzalo :)

U ledopádů

Betlém

Večer u ohně - Buřtík hypnotizuje buřtík

Cestou domů padá únava

A doma jsme se celkem rádi svalili do svých pelíšků.