Klidně můžu psát každej den.

Ale nebude to taková zábava. Takže:

Dneska ráno jsme se šli projít nad hřbitov (já říkala, že to nebude sranda :). Všechno je tak zasněžený, že jsem vůbec nemohla najít cestu mezi polema, bůhví, kudy jsme to nakonec šli. Ale Arťas se spokojeně rochnil a vyhrabával myši. Hlodavci se asi nevyznají ve chvilkových náznacích jara a Arťas se po dlouhé abstinenci může opět věnovat činnosti nejoblíbenější - hrabání.
Pak jsme viděli srnky, teda já jsem viděla srnky, Arťas se hrabal v zemi.
Odpoledne jsme potkali Ayka s jeho trochu crazy paničkou. Šli jsme se projít ke hřišti, co se týče cest - ten samý problém, co ráno. Arťas si na Ayka docela dovoloval, ale pak se ho nabažil a celkem i poslouchal. Jen si ho všímal natolik, že úplně přehlídnul mrtvou myš, co se válela ve sněhu.
Teď se válí u topení. (Mám na mysli Arťase).
Večer ho jen vyhodim před dům, už je na to zvyklej a pěkně se vyčůrá na stojánek na kola a zase šupajdí domů.

Někdy se ještě pozdraví s Tigerem, sousedky kocourem (= štěká jako blázen, dokud ho neodtahnu).

A poznatek z dneška: Arťáskovi nechutná kiwi, a to ani když dělám mmmmmm jako blázen a tvářím se, že lepší věc než kiwi na světě rozhodně neexistuje.