Ještě minulý týden ležel na místních luzích a hájích sníh, a pak, z ničeho nic, sluníčko, zelená tráva, teplý letní vzduch a hlavně - po sněhu ani památky. Arťas může konečně běhat jako janek a slídit po stopách myší zvěře. Včera ráno jednu myšičku úspěšně sežral asi na tři kousnutí a poslední, co chybělo, aby se mi po tom vysmál. Rozhodně ho hrabání zaměstnává na 150 %.
 |
| Haló, je tam někdo? |
 |
| Ale já vím, že jo! |
 |
| Jen si dám trochu hlíny... |
 |
| ... a hned jsem tam! |
Někdy hrabe tak náruživě, že se předníma packama doslova zapíchne, až se mu zadní nadzvednou :)
A když tuší hraboší přítomnost, vrtí ocáskem a radostně kvičí. Kdepak, je to norník!
S oteplením se ale objevily i mrchy klíšťata. Letos jsme opět zkusili protiklíštěcí obojek, a musím říct, že když se nikde neztratí, funguje skvěle. Už po Arťasovi lezly dvě klíšťata a ani jedno se evidentně nemělo do toho se zakousnout.
O víkendu bychom se mohli jet někam vykoupat, vedro Arťáskovi nedělá moc dobře - jazyk na vestě a je celej ufuněnej :)
Žádné komentáře:
Okomentovat