Vedro!

S Arťasem se sotva plazíme... Jinak co je tak nového... Arťas už posbíral první klíšťata, nedávno dokonce i jednu blechu, občas poslouchá, občas vůbec.. takže všechno při starém.
Na rozlučce desáťáků pil alkohol a žáci (kteří rovněž pili alkohol) měli problém s jeho jménem, většinou mu říkají Autobahn (dálnice) nebo Achterbahn (horská dráha). Řekla jsem jim, že kouše, když slyší němčinu, a nikdo si s ním pak nechtěl hrát.
Taky jsme byli nedávno v ZOO (bez Buřťajze), Pavel mi koupil náušnice - jak jinak, než z ptačích per - a u čolků jsem zjistila, že jsem je ztratila. Hledali jsme je až k hrochovi, ale nenašli. Tak mi Pavel koupil druhý, a ještě ten večer mi Arťas sežral jednu, a druhej večer i druhou. Tak mi je Pavel koupil naposled, pro jistotu jsem je pověsila tak vysoko, že se tam Arťasovo krátké nožky těžko dostanou :)

Na procházkách většinou jen sedí ve stínu, doma se chladí o podlahu - jen u vody řádí jako dycky. Nedávno se vyválel v nějaké mrtvé rybě (podle odéru bych to mohla specifikovat blíže, protože "mrtvá ryba" zní velmi nepřesně) a tuto omamnou vůni se mi nepodařilo z něj dostat ani po třetím mytí. Aspoň jsme byli ale o krůček blíž snaze začít ho zvykat na krutou realitu, že nebude smět nejen do postele, ale ani do ložnice.

O pár dní později se podobně zušlechtil ve zbytcích kapra, tentokrát už ale voda a šampon bohudík zabraly.

Siesta u řeky

Siesta u bazénu

S Doňou Fernetou

Lítý boj

Radši se utopím, než bych ten klacek pustil!

Siesta ve stínu

Ještě, že fotky se nedají prohlížet nosem