Sotva Buřtíček vystoupil z auta, choval se jako suverén. Z dalšího auta vystoupil malý beagle, z dalšího nějaký medvědopes a za chvíli tam byla hotová smečka. A Arťas štěkal a štěkal, až přišel Herr Münzner. Škubnul s Arťasem až pár metrů popoletěl a zahřímal na něj - und Schluss jetzt! Ačkoli Artaban německy nehovoří, dal okamžitě pokoj :) Ještě aby ne, ani já s Tomášem jsme se neodvážili pípnout.
Pak jsme psy nechali si spolu hrát - bez vodítek. Zvláštní, že se po pár vteřinách všichni pustili jenom za Arťasem. To asi ta jeho provokatérská povaha. No a Arťásek zdrhal a kvičel a pelášil tak, že ani nestíhal kmitat nožičkama a každou chvíli házel salta.
Pak nám Heiko vysvětloval, co je při výcviku nejdůležitější - pes musí vědět, kdy má přestat. Celou dobu, co tak hezky mluvil, jsem myslela na Arťasovo záchvaty vzteku, kdy nás oba hryže, kam se dá, a my na něj dokola zoufale (a marně) voláme Arťasi, přestaň.
Takže v tomhle směru musíme začít být trochu přísnější. Když ale došlo na běhání tunelem a přes překážky, byli jsme na Arťase náležitě pyšní. Jenom on a pak ještě malá fenka Samira mojí kamarádky to zvládli přímo ukázkově. Ostatní psíci nechtěli do tunelu, někteří před ním dokonce hystericky vyváděli, ale Arťas už podruhé běžel tunelem jako čamrda, že jsem pomalu ani nestihla doběhnout na konec.Všechno přeskákal a přeskotačil, jako by to dělal od jakživa.
| Tunel |
| Houpačka |
| Hop, hop, hop |
| A je to, pašák :) |
Nakonec se všichni psi ještě proběhli, Arťas už byl trochu sebevědomější, ale pořád ještě si spoustu věcí nechá líbit. Ale tak je tam pomalu nejmenší, on se časem ještě trochu vorazí.
Artískovo kamarádka Samira
Taky jsme mu dneska koupili kartáč a začali ho kartáčovat, protože z bílých chlupů na gauči už bychom mohli udělat kožich. Do školky půjdeme zase za týden, do té doby se ho pokusíme trochu zkrotit.
Žádné komentáře:
Okomentovat