Den 1. ÚNOS

                                                                                   27. 10. 2011

Operace Artaban zahájena. Jedeme pro něj „skoro do Prahy“ - ale tak když už jsme takhle daleko, nějakých padesát kilometrů nás neodradí. Pro jistotu ještě vykoupíme půl zverimexu a pomocí navigace, ze které jsem si zapamatovala jen doleva, doprava, doprava, doleva, prudce doprava dojedeme kupodivu skutečně až na místo.

Tam se hemží pět štěňátek a my vůbec nevíme, jaké si vybrat. Nakonec si vybíráme samozřejmě to nejkrásnější a nejhodnější :-)

Sotva ho vezmu do náručí, zvážní a takhle se tváří až domů! Mezitím ale taky slaďounce spinká a za sebou nechává zástupy unešených prodavaček.

Doma se trošku rozkoukal, a jelikož má za sebou opravdu náročný výlet, docela rychle usnul.

Necháváme ho zákeřně na chodbě v pelíšku, za což nám pochopitelně náležitě vynadal. A protože je to přeci jen miminko, porušujeme okamžitě veškerá předsevzetí a bereme si ho k sobě do ložnice, pak do postele a pak konečně spokojeně podřimuje.