sobota 29. října 2011

Den 2. DRAVEC


                                                                                     28. 10. 2011

Kapitánský deník, 28. 10. 2011, hovoří posádka: Nový velitel nastolil přísný režim. Vstáváme v šest a hrajeme si do odpadnutí. Na tomhle budeme muset ještě trochu zapracovat. Obávám se, že to povede tím směrem, že si prostě zvykneme.
Dnes začínáme s výcvikem: Obojek dostal Artoušek už včera a mezi tolika novými dojmy si toho ani pořádně nevšiml. Tak jdeme ven. Dovoluji si mu připnout vodítko, což už bez povšimnutí nezůstane. Nastává jev nazývaný „pejsek jde proti obojku.“ Arťas se bejčí, cuká a chvílema dokonce veje. Dívá se na mě velice nepříjemným pohledem. Přemýšlím, kam půjdeme - riskneme to, a zkusíme tam dojít po svých. Jenže okolo jezdí velké, hlučné věci, jaké Artaban ještě nikdy neviděl, a je z toho celý nesvůj.
Tak jdeme radši zpátky na travičku před domem, kde je klídek. Ale Arťouška to studí, vůbec se nebaví, tak jdeme zase domů.
Knedlík
Pokus č. 2. Krásně svítí sluníčko, Arťas se ještě trochu vzteká, ale už to jde líp. Půjdeme koupit piškoty a taky něco k obědu pro páníčka, aby neměl pocit, že ho zanedbáváme. Ale opět se tváří ukřivděně, takže ani tentokrát to nebude po svých, ale po mých. Lov byl ovšem docela neúspěšný, tak jdeme domů. Zase to zkusíme doma na travičce a Arťoušek tam skotačí jako blázen. I s tou hroznou věcí na krku.
Taky už se seznamuje se sousedy - jestli si zvykne, že nad ním každý takhle slintá, bude za chvíli pěkně nafrněnej.
Pokus č. 3. Pořád je venku krásně teplo, Arťas je po obědě, tak jdeme zkusit jít na záchod ven. Neobejde se to bez obvyklého divadla „na tomhle mě nikam tahat nebudeš,“ ale pozor - najednou začne běhat i s vodítkem, a běží, běží, pořád běží, já už pomalu nemůžu a Arťas pořád běhá, vodítko nevodítko! No vida. Kouzlo všedních dní. Kvůli mistrovi zastavilo dokonce i auto a už se z něj hrne nějaká paní a pěkně po německu „ťu ťu ťu…“.
Celý den jsme samozřejmě celí hotoví nejen z pejska, ale i ze všeho, co z něj vyleze, obzvlášť je-li to na místě, kde to má být. K radosti nám stačí doslova úplné …. :-)
Taky už si chodí sám lehnout na pelíšek a vydrží být zavřený sám na chodbě. Za chvíli začne sice kvílet - ale ticho trvá stále déle a kvílení stále méně.
A to nejlepší překvapení si nechal nakonec - zalehnul někdy v deset a kvičet začal až ve 4! No není to zlatíčko?

Žádné komentáře:

Okomentovat