28. 10. 2011
Kapitánský deník, 28. 10. 2011, hovoří posádka: Nový velitel nastolil přísný režim. Vstáváme v šest a hrajeme si do odpadnutí. Na tomhle budeme muset ještě trochu zapracovat. Obávám se, že to povede tím směrem, že si prostě zvykneme.
Dnes začínáme s výcvikem: Obojek dostal Artoušek už včera a mezi tolika novými dojmy si toho ani pořádně nevšiml. Tak jdeme ven. Dovoluji si mu připnout vodítko, což už bez povšimnutí nezůstane. Nastává jev nazývaný „pejsek jde proti obojku.“ Arťas se bejčí, cuká a chvílema dokonce veje. Dívá se na mě velice nepříjemným pohledem. Přemýšlím, kam půjdeme - riskneme to, a zkusíme tam dojít po svých. Jenže okolo jezdí velké, hlučné věci, jaké Artaban ještě nikdy neviděl, a je z toho celý nesvůj.
Tak jdeme radši zpátky na travičku před domem, kde je klídek. Ale Arťouška to studí, vůbec se nebaví, tak jdeme zase domů.
![]() |
| Knedlík |
Taky už se seznamuje se sousedy - jestli si zvykne, že nad ním každý takhle slintá, bude za chvíli pěkně nafrněnej.
Celý den jsme samozřejmě celí hotoví nejen z pejska, ale i ze všeho, co z něj vyleze, obzvlášť je-li to na místě, kde to má být. K radosti nám stačí doslova úplné …. :-)
Taky už si chodí sám lehnout na pelíšek a vydrží být zavřený sám na chodbě. Za chvíli začne sice kvílet - ale ticho trvá stále déle a kvílení stále méně.


Žádné komentáře:
Okomentovat